Na návštěvě u sociálního pracovníka chráněné dílny…
Úvodní stránka » Výstupy projektu » Reportáže a ostatní » Na návštěvě u sociálního pracovníka chráněné dílny…
Když se v Horním Rakousku řekne „chráněná dílna“, automaticky víte, že její přirozenou součástí je činnost sociálního pracovníka ve prospěch lidí se zdravotním postižením, kteří jsou v dílně zaměstnáni. „Je plně na rozhodnutí vedení chráněné dílny v jakém rozsahu je sociální práce zastoupena, záleží to často na finančních prostředcích organizace nebo na míře a druhu zdravotního postižení pracovníků dílny. Sociální pracovník u nás ale v chráněné dílně působí vždy, jinak to zkrátka není chráněná dílna tak, jak ji máme upravenu legislativně a dvoustrannou dohodou se sociálním odborem regionálního úřadu,“ vysvětluje nám Werner Gahleitner vedoucí chráněné dílny Artegra, kde jsme navštívili sociální pracovnici Annu Haider, která ma starosti 34 zaměstnanců. Chceme se dozvědět o její práci více. Co je tedy náplní její práce?
„Je toho moc“, usmívá se Anna Haider a snaží se o stručnou odpověď: „S pracovníky dílny řeším pravidelně a průběžně hlavně dvě oblasti. Jednou z nich je jejich další vzdělávání. Každý z nich může sdělit své potřeby, co by se nového chtěl naučit, v čem by se chtěl zdokonalit, co by mu pomohlo v budoucím životě. Jejich potřeby jsou velmi individuální,“ říká paní Haider a ukazuje kopičku formulářů, na kterých nacházíme přání jednotlivých zaměstnanců. Mezi nimi získání řidičského průkazu, vaření, čtení, psaní, počítání, cizí jazyk nebo kurz sebeobrany. Společně s vedením dílny se pak sociální pracovnice snaží tyto vzdělávací aktivity organizovat nebo zprostředkovat. Druhou oblastí působnosti je i podpora v dalších volnočasových a mimopracovních aktivitách. „Pomáháme v kontaktu s úřady, řešíme problémy spojené s bydlením a dopravou do zaměstnání, s pracovníkem třeba i plánujeme jeho letní dovolenou nebo rodinné záležitosti. V těchto oblastech se pak snažíme zprostředkovat návazné sociální služby nebo pomoc přímo v místě jeho bydliště,“ vysvětluje sociální pracovnice.
Důležitou součástí její práce je také první kontakt s člověkem s postižením, který má zájem v chráněné dílně pracovat. Probíhá jednání s úřady, se zájemcem, ale i s jeho rodinou. Poté probíhá tříměsíční zkušební doba. V jejím průběhu si nový pracovník může vyzkoušet jednotlivé pracovní činnosti, sociální pracovník společně s vedením dílny hodnotí, jaká je kvalita a trvalost výkonu pracovníka, jak zvládá pracovní zátěž fyzicky, jaké vztahy má ke kolegům a k nadřízeným pracovníkům. Zároveň se posuzuje, s čím bude potřebovat v průběhu zaměstnání pomoci. Zkušební dobu je možné po dohodě prodloužit až na 6 měsíců. Po jejím skončení se pracovník stává zaměstnancem chráněné dílny. Chráněná dílna má také stanovenu orientační kvótu, kolik procent zaměstnanců by každý rok mělo najít pracovní uplatnění na běžném trhu práce. Kvóta se pohybuje okolo 5%. Vyhledávání příležitostí pro pracovní uplatnění a doprovod pracovníka s postižením k těmto zaměstnavatelům spadá také do náplně sociálního pracovníka chráněné dílny. „Tato část mé práce je asi nejobtížnější,“ přiznává sociální pracovnice. „Možnosti na běžném trhu práce jsou opravdu hodně omezené, pracovní místa často nejsou ani pro uchazeče bez zdravotního postižení. Navíc v naší chráněné dílně se snažíme provoz přizpůsobit právě možnostem a potřebám zaměstnanců s postižením, pomáháme jim i v dalších oblastech. Je pochopitelné, že se jim z tohoto prostředí příliš nechce. Nedávno jsme realizovali anonymní anketu mezi zaměstnanci chráněné dílny. Všech 48 anketních lístků vyjadřovalo velkou spokojenost se zaměstnáním a přístupem vedení a sociálních pracovníků v naší chráněné dílně. To nám samozřejmě dělá radost a ukazuje to, že sociální práce v chráněné dílně je velmi důležitá,“ uzavírá naše povídání sociální pracovnice Anna Haider. Před její kanceláří s prosklenými dveřmi a velkými okny hned vedle kuchyňky a odpočinkové místnosti už čeká další zájemce o radu.
(Jan Šesták, email: anezka@anezka-tyn.cz)